Reklama
 
Blog | Barbora Molnárová

Návrat rybiček

Nemohu říci, že by se mi stýskalo po kyselých okurkách, minulým režimem zabarveném zpravodajství nebo jiných vymoženostech dob minulých tak jako matce jedné z hlavních postav německého kontroverzního filmu Good bye, Lenin.

Naopak, snažím se nevracet se do minulosti dob předrevolučních, kdy se
ještě táta s mámou měli rádi a já jsem se cítila součástí něčeho, čemu se
říká rodina. Nicméně bych se chtěla s vámi podělit o jednu nádhernou
chvíli, kterou jsem před několika dny zažila v Hluboké nad Vltavou a která
má s tou dobou něco společného.

Při výstupu na
zámek jsem zašla do nožířství a kovářství Jana Hofmana a hned při vstupu do
malých dveří spočinul můj zrak na skleněné nádobě plné… opravdu to byly ony.
Plné rybiček. Těch rybiček, kapesních nožů,
které míval táta, když jsme spolu jezdili do přírody. Rybiček, se
kterými jsem si já hrát nemohla, jelikož jsem na to prý byla moc malá a
k tomu všemu holka! Rybiček, jejichž čepel, a nejen tu, jsem potom po
jídle v kempu měla čistit od játrové paštiky či zbytků rajčat (na to jsem
zase tak moc malá a ani zase tak moc holka nebyla). No, zkrátka ty rybičky, při
pohledu na něž se mi vybavilo tolik krásných chvil.

Reklama

Takové chvíle mám
ráda, protože se divím. Sama totiž vím, že dokud se divím, jsem a baví mě to
tu. Přesně jak to říká Tidliti v Alence v říši divů: „Kdyby tomu tak
bylo, mohlo by tomu tak býti; a jestliže tomu tak bude, bude tomu tak moci být:
ale jelikož tomu tak není, tedy tomu tak není…“ A tak se dále divím a jsem za
to divení se vděčná..

Kromě toho, že
jsem objevila své zapomenuté vzpomínky, měla jsem radost z toho, že mě
v obchodě přijala krásná paní. Ze začátku si myslela, že jsem cizinka, že
to prý vypadalo, jako bych kromě „Dobrý den“ česky víc neuměla. Poté měla ale
neskonale velkou radost z toho, že si někdo kupuje rybičky, že nám všem
přítomným darovala vyprávění o historii rybiček a závodu Mikov s.r.o.
v Mikulášovicích (nože se tu vyrábí od roku 1794), který v dnešní
době rybičky opět po několikaleté přestávce vyrábí a k tomu přidala ještě
pár historek o disidentech a emigrantech, kteří se po letech vrátili do Čech a
při setkání s rybičkami v jejím obchůdku jim začaly stékat slzy po
tváři.

Mám ráda taková
neuspěchaná setkání plná lidskosti a radosti, je jich totiž v dnešní době
dosti poskrovnu.